Rozvod je trauma v každém věku

Podle Penelope Leach je rozvod hurikánem, který se přežene rodinným životem. Zničí veškeré rodinné vztahy a vazby, na které se dítě doposud mohlo spolehnout. Neplatí ani obecné přesvědčení, že miminka nebo naopak dospělé děti rozvod nemůže příliš zasáhnout. Těžké je to pro všechny, jen reakce se liší.

Např. předškolní děti berou velmi často vinu za rozchod rodičů na sebe. „Je to dáno tím, že v mnoha třenicích, jež byly doma svědky, se nějak podílelo i jejich chování, například když neposlouchaly,“ vysvětluje Penelope Leach. Takové děti se pak cítí opuštěné a trpí strachem, že je opustí i druhý rodič. Úzkost se u těchto dětí projevuje různě, většinou ale nerady opouštějí domov, odmítají chodit kamkoli bez matky (případně otce, pokud je má v péči), v pozdějším věku mohou mít tyto děti problém i s chozením do školy, protože se bojí, že po návratu již rodiče doma nenajdou, propadají často panice.

U větších dětí se zase  projevu velká zloba, mnohdy až nenávist , protože v tomto věku se děti ztotožňují s rodičem stejného pohlaví, vžívají se do jeho role. Dívky si třeba říkají, že kdyby byly na matčině místě, méně by na otce křičely, nehádaly se s ním. Chlapci si zase představují, že kdyby byli v těle otce, nikdy by nezapomněli zavolat, že se zdrží v práci.

Teenageři a dospělé děti – Někdy rodiče počkají, sice spolu moc nekomunikují, domnívají se, že bude lepší počkat  až děti vyrostou, a pak se teprve rozvést. Jenže tím své děti vlastně podvedli.  Teenager celou dobu žil v tom, že mezi jeho rodiči není žádný problém, a najednou se dozví, že vše bylo jinak, cítí zradu a rodičům nevěří.

U dětí se kromě změny v chování velmi často projeví i celá řada fyzických symptomů, které souvisejí s křehkým psychickým stavem dítěte. Mezi nejčastější patří koktání, bolesti bříška nebo hlavy, nechuť k jídlu, případně noční pomočování i ve věku nad šest let.

Dítě si velice často problémy mezi rodiči vztahuje na sebe a pociťuje

Pokud rodič pomlouvá toho druhého, v dítěti zakládá pocit silné rozporuplnosti

Zloba, hněv a prvky agresivity patří k dalším emocím, se kterými se musí malý člověk nechtěně vyrovnávat.

Opačná reakce je pasivita, stáhnutí se do zdánlivě bezpečné ulity vnitřního prostředí.

Za tímto únikem se může skrývat i snaha neobtěžovat, touha stát se neviditelným či nedůležitým.

Dítě pociťuje ohrožení i v praktických záležitostech svého života.

Rozvod či rozchod rodičů je tak pro děti traumatizující zkušenost v každém věku, nicméně jaký dopad bude mít tato zásadní změna na život dítěte, je jen na rodičích.

Zasaženo ve svém středu

„Rozvod zasáhne dítě přímo, dotýká se jeho identity. Rodičovský pár byl u jeho zrodu, umožnil dítěti existovat a utvářet se a pak se rozpadl. Dítě existuje v rodině a skrze ni. Může tak postupně vytvářet svou identitu, protože ho otec a matka uznávají jako součást skupiny, jako jejího člena, který je s nimi identický. Jakmile se pár rozpadne, právě toto „identifikační lešení“ je podlomeno a následně zkompromitováno. Jako by byl původ dítěte poznamenaný, zkompromitovaný, a tedy zpochybněný.“

Maurice Berger a Isabelle Gravillon v knize Když se rodiče rozvádějí (Jak pochopit cítění dítěte a jak mu pomoct)